Královna Koloběžka I. vyjela štastně a snad ke spokojenosti diváků do světa.

Fotografie z představení najdete zde!

“Pro pána krále, tedy vlastně pro mě, proč jde rozu, oklikou a láska vždycky rovně?
Pro pána krále, co mám dělat dál? Mám být dobrý manžel – anebo dobrý král?”

Ano, ano – je to tak!

Po zkušební jarní jízdě vyjíží naše Koloběžka
v sobotu 5. listopadu od 15.00 hodin do světa!
Přesně, vyjíždí KD Koruna v Radotíně.

V režii Dany Radové si hrají, tančí a zpívají:
Adéla Mašková, Matouš Hladovec, Miky Bradáček,
jejich rodiče a tety: Jiří Hladovec, Lenka Pavlasová, Věra Hanešková a Dana Radová.

V Kulturním středisku Radotín v domě U Koruny probíhal o víkendu dvoudenní maraton divadel pro děti i dospělé, nabitý dějem, nadšením a nápady. V tomto roce se nesl ve znamení heřmánku, který dokáže léčit – stejně jako to pravé, včas vyřčené slovo.

Letos se zůčastnilo i naše DS Křoví.

Foto z představení najdete zde.

Přinášíme několik obrázků ze zkušební jízdy Koloběžky, která proběhla v neděli 8. května v černošickém Club Kině.

Jan Werich: Královna Koloběžka I.

„Pro pána krále, tedy vlastně pro mě, proč jde rozum oklikou a láska vždycky rovně!? Pro pána krále, co mám dělat dál? Mám být dobrý manžel – anebo dobrý král?!“

Známá pohádka o moudrém králi a chytré Zdeničce, lásce, ale také o malichernosti, ješitnosti, prozření i emancipaci.

Zkrátka pohádka se zpěvy tanci, dravou zvěří, kejklíři i hádankami.

Délka trvání: 70 minut i s tvůrčí dílnou pro děti

Více fotek ze zkoušek zde.

Ze zkoušení Koloběžky

Konečně a velmi srdečně zveme na premiéru hry

IVANA KRAUSE

VÍKEND

V neděli – 27. září 2009 OD 19:00 hodin do Divadla Čertovka (dříve Divadlo Nablízko)

Nosticova 2a, Praha 1 – Malá Strana
Vstup přes park na Kampě a od zastávky Hellichova
Tramvajová zastávka Hellichova (12, 20, 22)

Vstupenky je lépe reservovat vzhledem k menší kapacitě divadla.

www.divadlocertovka.cz
tel.: 733 774 448
Těšíme se na Vás – KŘOVÍ.

Líšnická Divadelní společnost Křoví oslavila  11. července v prostorách čísovického kina deset let své existence opravdu radostně a to i díky finanční podpoře obce Líšnice.

V plánu byla i šestá premiéra hry Ivana Krause Víkend.
Jenže člověk nebo divadlo míní a žlučník, nebo doktoři mění.
Oslavy proběhly,také retrospektivní pohled na deset let činnosti divadla, promítala se první hra Něco z Lucerny, zazářil ohňostroj a hlavně se hrály písničky ze všech her. To vše za velkého zájmu publika. Vždyť některé písničky ( s mírnou nadsázkou) téměř zlidověly a málokdo v okolí nevlastní CD autorských Křováckých písní ze hry Ivana Krause-Poker bez esa, na kterém se podílel profesionál, známý jazmann a skladatel Zdeněk Zdeněk, křovácký příznivce i Mistr Křovím obdivovaný.
Po ohňostroji se Křoví a jeho příznivci z celého regionu i Prahy veselili a zpívali. Zpívali současní i bývalí Křováci, ale i jejich děti, malé, střední i velké do časných ranních hodin.  Leč opravdové premiéry se obecenstvo tak úplně nedočkalo.
Co se vlastně stalo?
Jedna z hlavních postav hry, hrající podváděnou i podvádějící manželku totiž byla 14 dní před premiérou odvezena do zdejší, nejbližší nemocnice  s podezřením na žlučník. Ten jí tam měli zklidnit, premiéra prý ohrožena nebude, operace proběhne den po premiéře.
Když se naše herečka  chystala domů, přepadl ji ještě v nemocnici další záchvat a po celé noci na kapačkách již tato žena, která by na jevišti klidně s láskou umřela, jen aby se divadlo nerušilo, začala tušit, že pokud se něco nestane, zažijí diváci opravdu místo komedie tragedii.
A když na ranní vizitě, po děsivé noci záchvatů, pan primář ode dveří jen konstatoval „á, tady byly zase koliky, no to je ten žlučník…“ a bez valného zájmu o ohrožení premiéry natož života dveře zase zavřel, události dostaly rychlý spád. Naše herečka, stále se svíjející v kolice, podepsala revers a ještě ten den v noci proběhla- dle jiného pana primáře- neodkladná operace ve střešovické nemocnici.
Takže premiéra bude, volala v noci nám všem ještě narkozou opilá, ale šťastná, znovuzrozená herečka týden před premiérou. Když pátý den vstala z nemocničního lůžka a ihned v lůžku divadelním předváděla leh a sed-hraje totiž záletnou manželku a většinu hry je s milencem v posteli, došlo nám,že nemůžeme riskovat prasklé stehy, nebo jiné komplikace přímo před zraky diváků, jakkoli jsou teď podobné reality show moderní.
Tak jsme nakonec u příležitosti deseti let od uvedení hry Něco z Lucerny uvedli Něco z Víkendu.
Dvě noci před premiérou jsme zcela změnili scénář a sehráli ochutnávku scének i písní ze hry. Dějem nás provázeli a vše potřebné okomentovali a odvyprávěli fiktivní barmanka a číšník, kteří tu hru již „ někdy viděli“. Role (operované) manželky se ujal její „herecký manžel“ a podobu jsme docílili tím, že si držel před obličejem foto manželky. Vznikly tak samozřejmě  komické chvilky a diváci,divačky, ale i hrající se docela dobře bavili. Mile nás překvapili někteří, kteří si mysleli, že takhle to pan Kraus opravdu napsal a celá ta legrace se žlučníkem i vyprávěním u baru je jeho hra. (omlouváme se pane Krausi, vše napravíme 27. 9.  v 19:00 v divadle Na Čertovce v Praze )
Pro případ, že by se tato verze „premiéry „ někomu přeci jen nelíbila, slíbil soubor vrácení vstupného, dokonce dvojnásobného. Nakonec se nikdo o vrácení vstupného nepřihlásil, což jsme si v souboru drze vyložili jako pochvalu.
Dana Radová, režisérka souboru
P.S. Možná to ale bylo tím, že díky finanční podpoře obce Líšnice si mohl soubor dovolit darovat všem co přišli vstupenku zdarma…

U příležitosti desátého výročí  založení Divadelní společnosti Křoví vás srdečně zveme na premiéru hry

IVANA KRAUSE

VÍKEND

11. ČERVENCE 2009 OD 19:00 hodin

do bývalého kina v Čísovicích (zde)

manzele

Po premiéře proběhne retrospektivní oslavný večírek se zpěvy, vzpomínkami, veselými historkami, tanci, pivem atd.
a také s promítáním dnes již legendární líšnické Lucerny i jiných povedených Křováckých kousků.

A o čem Víkend je?
Je to hra se zpěvy, pohyby, kočičkami, pejsky,zajíčky i kávičkami o nevěře a věře o vině a nevině,
o tom, že každá/ý máme někdy potřebu změny, ne každá/ý ji unese, ne každá/ý začne měnit ze správného konce,
a někdo dokonce zjistí, že ne každá změna je k lepšímu a že pejskům, veverkám, zajíčkům a kočičkám vládnou pudy, ale lidi si můžou vybrat .

A také o tom, jak se ze zajíčka stane opelichaný pes a z kočičky jepice…
Také o potřebě úniku z téhož, potřebě změny, vzrušení i nejistoty.
Zkrátka genderově celkem korektní divadlo na divadle o některých méně korektních věcech i některých druhých druhých z nás….

Proč si muži pořizují milenky?

Proč si ženy pořizují milence?

Jak dlouho vydrží zamilovanost?

Jak dlouho se dá v klidu podvádět ?

je dobré přiznat nevěru?

Je dobré odpustit nevěru?

Je možné potom ještě věřit?

Je možné zabránit manželskému stereotypu?

A tak kdo jsi bez viny, hoď kamenem, nebo přiď na Křoví.

Hra má 4 jednání, přestávku 10 minut a trvá-pokud se vše podaří i s přestávkou 100 minut.

Hrají si:

Manželka: Věra Hanešková
Manžel: Jiří Hladovec
Milenka: Lenka Pavlasová
Milenec: Filip Hájek
Barmanka: Dana Radová
Číšník: Petr Šusta
Kytara, hudba: Vašek Mašek
Flétna: Šárka Ulmanová
Světla: Kamil Rada
Zvuk: Karel Snášel
Rytmika: Adélka Mašková
Režie, dramaturgie, výprava: Dana Radová

Pokud nám naznačíte, zda se na vás můžeme těšit, bude větší jistota, že nedojde pivo atd….a budeme se těšit ještě více

25. června 2009 oslaví naše Divadelní společnost Křoví deset let od prvního uvedení svojí první hry: Něco z Lucerny.

Hra byla inspirovaná líšnickým rybníkem a iniciovaná tehdejší ředitelkou líšnické školy paní Janou Čihákovou. Dohromady se dal celý pedagogický sbor z místní školy a parta nadšených lidí z Prahy a širého okolí, kteří navštěvovali výtvarné kursy pro dospělé, vedené Danou Radovou, tenkrát také učitelkou výtvarné výchovy v líšnické škole. Hru Něco z Lucerny, jsme se na motivy Aloise Jiráska, v dramaturgii Martina Bradáčka a v režii a scéně Dany Radové sehráli dva dny po sobě přímo v líšnickém rybníce, obklopeném lípami a za svitu měsíce a za zvuku Dvořákovy Rusalky. Barevné Rusalky se proháněly po podiu, vodníci jezdili v obrovské rybě po rybníce, hráli na housle a i zazpívali nejednu árii a během představení byla odhalena obří žába, která měla zůstat na památku tohoto divadla pod širým nebem navždy u rybníka. Křoví míní a zloději mění. Za dva roky po žábě zůstal jen podstavec. Žába se stala inspirací pro jméno místního sdružení Žába na prameni. Hru Něco z Lucerny tehdá vidělo přes 600 lidí.

Křoví pokračovalo dál, soubor se rozrůstal. Byly roky, kdy měl i přes třicet členek a členů. Všichni jsme měli divadlo rádi, neměli moc zkušeností, jen živelné nadšení a leckdy jsme se byť omylem sešli na scéně klidně všichni. Ohromně jsme si užili, bavilo nás to, s plným nasazením jsme zpívali, tančili a hráli si.

Místo herci jsme si říkali hravci - od slova hrát si.

Naše děti, děti Křováků založily ve škole svůj divadelní kroužek Čtyřlístek a s vedením, hudbou i představeními jim samozřejmě Křoví pomáhalo. Mnozí z Křoví, kteří studovali různé pedagogické školy, absolvovali nadšeně svoji praxi a mnohdy zůstali učit i déle v líšnické škole. Někteří se dokonce za Křovím do Líšnice přistěhovali. Například paní učitelka Fialová začínala v Líšnici v Lucerně jako nápověda, její manžel jako vodník. Potom začala ve škole vést dramatický kroužek, potom začala i učit, stihla dostudovat, sehrát úžasně třeba Plajznerku v Dalskabátech, nebo neuvěřitelnou Madlu v Tylově Tvrdohlavé ženě a další role a také stihla s manželem koupit a opravit v Líšnici domeček a dokonce stihli i dvě krásné holčičky. Další, kdo se za Křovím do Líšnice přistěhoval je dnes již známý líšnický veterinář Marek Kubát, excelující kdysi jako Plajznerčin zapomenutý čert v Dalskabátech, nebo jako stará Vrňavá v „Hajný v lese usnul“ od Vlasty Buriana a E.A. Longena. Z Křoví vzešla nakonec také samostatná a úspěšná kapela 2 plus jedna v čele s řiteckým Vaškem Maškem, Křoví spolupracuje s dalšími spolky z regionu , s některými-třeba s mníšeckým Rorejsem doslova srostlo a bez Jirky Hladovce a Filipa Hájka už je nemyslitelné, Křoví hraje i pomáhá při různých akcích našich sousedů, mnoho let pomáhá škole s vánočními koncerty. Produkuje již tradičně v regionu známé pásmo koled, hraje (si) téměř po celé republice i na různých festivalech. Křoví za tu dobu nastudovalo 5 her a šestá je doslova na spadnutí.

Soubor se za těch deset let samozřejmě proměnil, proměnil se i repertoár.

Když se v souboru narodilo asi desáté dítě, přestali jsme to počítat, slavit nikoli, ale začali jsme počítat opravdu spolehlivé a divadlu všeobětující blázny, kteří zůstali.

Tím se náš soubor ztenčil asi na třetinu. To umožnilo začít pracovat i přemýšlet seriozněji a náhoda, osud, či zakletá žába nám poslali do cesty známého spisovatele Ivana Krause, klíneckého souseda. Ten nám odvážně svěřil nejdříve hru o dvou dobrovolných bezdomovcích-Poker bez esa. Pustili jsme se do ní, hodně jsme se museli naučit i odnaučit, hodně jsme se nasmáli natrápili a hodně jsme se báli, aby autor nelitoval důvěry, kterou nám dal. Do poslední chvíle jsme tak trochu nevěděli, zda s ní vůbec někdy vyjdeme do světel ramp. Dnes máme za sebou 15 repríz, autor přežil, hra má v našem podání docela úspěch a dokonce nám Ivan Kraus svěřil i hru další. Za první Krausovu hru jsme dokonce získali na festivale hudebních divadel Voskovcova Sázava 2007 Cenu Středočeského kraje, Cenu za scénu a za hudbu.

Deset let trvání Křoví samozřejmě oslavíme další premiérou i vzpomínkovým večerem

Kdy?

Premiéra i oslavy vypuknou 11. 7. V 19:00 v čísovickém bývalém kině

Tato hra –mimochodem s velmi aktuálním tématem manželské nevěry-není vhodná pro ryby, žáby, pulce a rybníky a potřebuje divadelní prostor, který zatím bohužel v Líšnici není. Některé členky Křoví se sice snaží zastupitelstvu vnutit myšlenku nutnosti výstavby Národního líšnického divadla, ale zatím bez větších úspěchů. Není divu, je krize a kultura jde stranou. Několik let jsme byli díky podpoře Městského úřadu v Mníšku pod Brdy doma v mníšeckém kině a tam se odehráli i naše premiéry. Kino skončilo a my se stali nedobrovolnými bezdomovci a zkoušeli v bytech, kancelářích i garážích.

Nakonec jsme uvítali a využili nabídku od sousedů z Čísovic - dozkoušet a sehrát další premiéru i uspořádat bujarou večerní zahradní oslavu v bývalém kině. To jsme trochu upravili a díky městu Mníšek p/Brdy a darované černé textilii z rušeného mníšeckého kina udělali z čísovického bývalého kina trochu divadlo. Tedy premiéra bude v „čísovickém kinodivadle“ a oslava venku na zahrádce. V případě deště celá oslava proběhne v kinodivadle. Chceme promítat ukázky z Lucerny i dalších her, bude kapela, gril, pivo, víno, tanec, zpěv a veselé historky z natáčení. Srdečně všechny zveme.

Dana Radová a Věra Hanešková, DS Křoví

Křoví bylo na Petříně – moc nám to slušelo!
Konečně to můžete posoudit sami…