Jaká byla premiéra v Křoví a byla vůbec?

Líšnická Divadelní společnost Křoví oslavila  11. července v prostorách čísovického kina deset let své existence opravdu radostně a to i díky finanční podpoře obce Líšnice.

V plánu byla i šestá premiéra hry Ivana Krause Víkend.
Jenže člověk nebo divadlo míní a žlučník, nebo doktoři mění.
Oslavy proběhly,také retrospektivní pohled na deset let činnosti divadla, promítala se první hra Něco z Lucerny, zazářil ohňostroj a hlavně se hrály písničky ze všech her. To vše za velkého zájmu publika. Vždyť některé písničky ( s mírnou nadsázkou) téměř zlidověly a málokdo v okolí nevlastní CD autorských Křováckých písní ze hry Ivana Krause-Poker bez esa, na kterém se podílel profesionál, známý jazmann a skladatel Zdeněk Zdeněk, křovácký příznivce i Mistr Křovím obdivovaný.
Po ohňostroji se Křoví a jeho příznivci z celého regionu i Prahy veselili a zpívali. Zpívali současní i bývalí Křováci, ale i jejich děti, malé, střední i velké do časných ranních hodin.  Leč opravdové premiéry se obecenstvo tak úplně nedočkalo.
Co se vlastně stalo?
Jedna z hlavních postav hry, hrající podváděnou i podvádějící manželku totiž byla 14 dní před premiérou odvezena do zdejší, nejbližší nemocnice  s podezřením na žlučník. Ten jí tam měli zklidnit, premiéra prý ohrožena nebude, operace proběhne den po premiéře.
Když se naše herečka  chystala domů, přepadl ji ještě v nemocnici další záchvat a po celé noci na kapačkách již tato žena, která by na jevišti klidně s láskou umřela, jen aby se divadlo nerušilo, začala tušit, že pokud se něco nestane, zažijí diváci opravdu místo komedie tragedii.
A když na ranní vizitě, po děsivé noci záchvatů, pan primář ode dveří jen konstatoval „á, tady byly zase koliky, no to je ten žlučník…“ a bez valného zájmu o ohrožení premiéry natož života dveře zase zavřel, události dostaly rychlý spád. Naše herečka, stále se svíjející v kolice, podepsala revers a ještě ten den v noci proběhla- dle jiného pana primáře- neodkladná operace ve střešovické nemocnici.
Takže premiéra bude, volala v noci nám všem ještě narkozou opilá, ale šťastná, znovuzrozená herečka týden před premiérou. Když pátý den vstala z nemocničního lůžka a ihned v lůžku divadelním předváděla leh a sed-hraje totiž záletnou manželku a většinu hry je s milencem v posteli, došlo nám,že nemůžeme riskovat prasklé stehy, nebo jiné komplikace přímo před zraky diváků, jakkoli jsou teď podobné reality show moderní.
Tak jsme nakonec u příležitosti deseti let od uvedení hry Něco z Lucerny uvedli Něco z Víkendu.
Dvě noci před premiérou jsme zcela změnili scénář a sehráli ochutnávku scének i písní ze hry. Dějem nás provázeli a vše potřebné okomentovali a odvyprávěli fiktivní barmanka a číšník, kteří tu hru již „ někdy viděli“. Role (operované) manželky se ujal její „herecký manžel“ a podobu jsme docílili tím, že si držel před obličejem foto manželky. Vznikly tak samozřejmě  komické chvilky a diváci,divačky, ale i hrající se docela dobře bavili. Mile nás překvapili někteří, kteří si mysleli, že takhle to pan Kraus opravdu napsal a celá ta legrace se žlučníkem i vyprávěním u baru je jeho hra. (omlouváme se pane Krausi, vše napravíme 27. 9.  v 19:00 v divadle Na Čertovce v Praze )
Pro případ, že by se tato verze „premiéry „ někomu přeci jen nelíbila, slíbil soubor vrácení vstupného, dokonce dvojnásobného. Nakonec se nikdo o vrácení vstupného nepřihlásil, což jsme si v souboru drze vyložili jako pochvalu.
Dana Radová, režisérka souboru
P.S. Možná to ale bylo tím, že díky finanční podpoře obce Líšnice si mohl soubor dovolit darovat všem co přišli vstupenku zdarma…


Leave a Reply

You must be logged in to post a comment.